Existují osobnosti, které se v dějinách hudby objeví přesně v ten okamžik, kdy je svět potřebuje. A pak jsou osobnosti, které se objevují dokonce dřív, než svět vůbec stihne pochopit, že je potřebuje. Pete Seeger patřil k těm druhým.
Banjo, které držel v ruce — s nápisem „This machine surrounds hate and forces it to surrender“ — nebylo jen nástrojem. Bylo to stanovisko. Ale ne politické. Lidské. Seegerova hudba vznikala z empatie, ze setkání s lidmi, kteří neměli moc, peníze ani šanci. A z přesvědčení, že když se jim dá melodie a dvě sloky, mohou si vzít zpátky alespoň svůj hlas.
Kořeny jednoho banja
Pete Seeger se narodil v roce 1919 do rodiny, kde se hudba nebrala na lehkou váhu. Otec — muzikolog, matka — houslistka, bratr Mike — později zakladatel legendární skupiny New Lost City Ramblers. Domov, kde bylo normální probírat staré písně, lidovou tradici a kořeny americké hudby. Právě od otce Charlese Seegera, průkopníka etnomuzikologie, si odnesl hluboký respekt k tradici, který se promítl do jeho hudebního stylu. Pete Seeger se záměrně vyhýbal agresivnímu three-finger picking (jako Earl Scruggs) a prosazoval klidnější, archaický styl hry na pětistrunné banjo, známý jako frailing nebo clawhammer. Tento jednoduchý, rytmický styl byl ideální pro doprovod komunitního zpěvu, což byl jeho hlavní cíl.
A pak přišla cesta. Doslova.
Už jako teenager se Seeger toulal s otcem napříč Spojenými státy. Viděl chudé farmáře, dělníky na stavbách, potulné muzikanty, černošské zpěváky v komunitních centrech, rodiny přežívající z ruky do úst.
Právě tam pochopil, že hudba není ozdoba. Je to nástroj přežití.
Tyhle zkušenosti ho formovaly víc než cokoliv jiného. A staly se základem jeho pozdější „angažovanosti“ — nikoliv jako programu, ale jako prosté lidské slušnosti.
The Weavers: Folk poprvé v mainstreamu
Rok 1948.
Seeger spolu s Lee Hayesem, Ronnie Gilbertem a Fredem Hellermanem zakládá The Weavers. Zpívají tradiční písně, gospely, protest songy, balady, ale v aranžích, které jsou přístupné i pro publikum zvyklé na bigbandy a raný pop. A stane se něco nevídaného: folk se poprvé dostává na vrchol hitparád.
„Goodnight, Irene“ — číslo 1.
„On Top of Old Smoky“ — obrovský hit.
Amerika zjišťuje, že písně s kořeny ve 100 let starých tradicích se dají zpívat i v oblecích u rádia. The Weavers dokázali zlidštit folklór. Klíčem k jejich komerčnímu úspěchu byla schopnost dodat starým písním hladké a harmonicky bohaté, téměř popové aranže (často s prvky calypsa), které přitáhly i posluchače z řad širokého publika a připravily půdu pro budoucí generaci folkových revivalistů.
Jenže doba má své nálady.
A tady přichází moment, kterému se nelze vyhnout.
Blacklisting: Co se stane, když odmítnete mlčet
Počátkem 50. let začíná éra mccarthismu. A Pete Seeger — stejně jako mnoho jeho vrstevníků — má za sebou období mladické sympatie k levici, k odborům, k sociálním hnutím. V tehdejší Americe nic neobvyklého. Jenže atmosféra se mění. Seeger je povolán před Výbor pro neamerickou činnost (HUAC). A odmítne vypovídat. Ne z loajality k někomu, ale z principu.
„Myslím, že otázky na mé politické názory sem nepatří. Jsem hudebník.“
Výsledek?
Blacklisting.
Zákaz vystupování, zákaz účinkování v televizi, rozpad The Weavers, problémy se živobytím. A přesto: Seeger pokračuje. Hraje v kostelech, školách, parcích, venkovských komunitách.
Jestli měl někdy politiku, pak spočívala v tomhle:
„Když lidé zpívají společně, nemohou se tak snadno nenávidět.“
Písně, které přežily století
Než se dostaneme k české stopě, je dobré si připomenout, co všechno po Seegerovi zůstalo. Zní to neuvěřitelně, ale většina lidí zná jeho písně, aniž ví, že jsou jeho.
- „If I Had a Hammer“ — hymna občanských práv (kterou složil s Willem Hayesem)
- „Turn! Turn! Turn!“ — z biblické knihy Kazatel, proslavená Byrds
- „Where Have All the Flowers Gone?“ — protiválečná balada, kterou si zpívaly celé generace
- „We Shall Overcome“ — symbol nenásilného odporu (původně gospel, který Seeger a jeho kolegové zlidověli a zapsali jako hymnu hnutí za občanská práva)
- a stovky dalších
Seeger nikdy netvrdil, že písně mění svět. Jen věděl, že mohou změnit člověka. A že to někdy stačí.
Česká stopa Peteho Seegera
A teď to nejzajímavější pro českého čtenáře: Seeger do naší kultury zasáhl víc, než by se na první pohled zdálo.
1) Rok 1964: Devět koncertů v zemi, kde banjo téměř neexistovalo
Seegerovy levicové postoje udělaly z tohoto Američana paradoxně jednoho z mála západních hudebníků, kteří směli do tehdejšího Československa oficiálně přicestovat.
V roce 1964 odehrál u nás devět koncertů.
Nešlo o politiku. Byl to svátek. Pro folkaře, trampy i lidi, kteří do té doby banjo znali jen z obrázků, to byla událost srovnatelná s Lennonovým koncertem pro jiné generace. Zapsala se do paměti celým stovkám pozdějších muzikantů.
2) Seegerovy písně v češtině
Seegerovy melodie a texty u nás tak zdomácněly, že často ani nepřemýšlíme o jejich původu. Mezi nejznámější patří:
- „We Shall Overcome“ → „Jednou budem dál“ (Spirituál kvintet)
- „Which Side Are You On?“ → „Za svou pravdou stát“ (Spirituál kvintet)
- „Oh Susannah“ → „Ó Zuzano“ (Waldemar Matuška)
- „If I Had a Hammer“ → „Bylo by to krásný“ (Waldemar Matuška)
- „Where Have All the Flowers Gone“ → „Řekni, kde ty kytky jsou“ (Marie Rottrová)
České verze těchto písní často žijí vlastním životem — ale v jejich základu pořád slyšíme Seegera.
3) Banjo, které změnilo český folk
A pak je tu možná nejkrásnější drobná stopa:
Marko Čermák, ilustrátor a hudebník, si své první pětistrunné banjo vyrobil podle fotografie Peteho Seegera. Do té doby u nás pětistrunné banjo prakticky nebylo.
Čermákova láska k nástroji dala vzniknout stylu, který formoval celé české folkové hnutí — od Greenhorns po desítky trampských kapel. Seeger tak ovlivnil český folk možná víc než kterýkoli jiný americký muzikant.
Clearwater: Když hudba čistí řeku
V 60. a 70. letech se Pete Seeger stává také environmentálním aktivistou. Jeho aktivismus v této fázi ukázal, jak lze spojit hudební komunitu s občanskou vědou. Jeho největší projekt nese název Clearwater — plachetnice, se kterou brázdil řeku Hudson a upozorňoval na její ekologickou devastaci. Koncerty na lodi, komunitní akce, tlak na politiky — během let se podařilo to nepředstavitelné:
Hudson je dnes jednou z ekologicky nejúspěšněji revitalizovaných řek v USA.
A Seeger u toho byl od začátku.
Starý muž a jeho banjo
Až do velmi pozdního věku vystupoval. Ne v tom velkém smyslu slova — spíš v tom jeho. Seeger nestál o slávu. Stál o lidi, kteří s ním zpívají.
Bruce Springsteen, který mu věnoval album We Shall Overcome: The Seeger Sessions, o něm řekl:
„Pete nás učí, že písně nejsou zbraně ani štíty. Jsou to mosty.“
A to je možná nejpřesnější popis.
Závěr: Proč je Pete Seeger aktuální i dnes
Možná proto, že svět se pořád točí kolem stejných věcí: mocní, bezmocní, práce, domov, strach, naděje.
Seeger věřil, že člověk, který zpívá, je silnější než člověk, který mlčí. A že hlas, který se přidá k ostatním, může změnit víc, než si myslíme. Je to jednoduché — až podezřele jednoduché. Ale možná právě proto to funguje.
Pete Seeger nechtěl učit lidi politice.
Chtěl je učit zpívat spolu.
A to se mu povedlo.
