Jazz Sabbath představuje jakousi čistě hudební paralelu k Járovi Cimrmanovi. Projekt, za nímž stojí klávesista a kytarista Adam Wakeman (dlouholetý spoluhráč Ozzyho Osbourna i Black Sabbath), je postaven na geniální mystifikaci. Wakeman si vytvořil alter-ego Miltona Keanese – zapomenutého jazzového pianisty, kterému v roce 1970 údajně vyhořelo studio, on sám skončil na roky v komatu a chamtivá banda z Birminghamu (rozuměj Black Sabbath) mu mezitím vykradla celé portfolio.

Milton Keanes se tak – stejně jako náš český génius – po dekádách vrací z hlubin zapomnění, aby si nárokoval své historické zásluhy. „Můžete s tím nesouhlasit, můžete se o to přít, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat,“ řekl by klasik.

Jazz Sabbath totiž nevystupují jako pouhá recese. Skládanky ikonických heavy metalových hymnů přearanžované do noblesního jazzu 60. a 70. let hrají s takovou virtuozitou, elegancí a dokonale vážnou tváří, že posluchač po deseti minutách začne naprosto vážně pochybovat o tom, zda byl Paranoid nebo War Pigs původně opravdu metal, nebo starý swingový standard.