„Like a Rolling Stone“ není jen písnička, je to kulturní manifest. Její cesta od Dylanova hotelového rukopisu až po cover verze od Hendrixe, Marleyho nebo Bowieho připomíná evoluci mýtu, který se neustále přepisuje.
Zrod z frustrace, ne z inspirace
Bob Dylan napsal „Like a Rolling Stone“ v červnu 1965 po návratu z britského turné. Původně šlo o šestistránkový proud vědomí, který Dylan sám označil za „zvratky“ — text plný hořkosti, výsměchu a deziluze. Cílem byla fiktivní postava „Miss Lonely“, dívka z vyšších kruhů, která se ocitla na dně. Dylan ji neodsuzuje, ale konfrontuje: „How does it feel / To be on your own / With no direction home?“
Píseň byla původně zkoušena jako waltz (!), ale až improvizace mladého Al Koopera na varhany jí dala ten elektrizující groove, který známe dnes. Columbia Records se zdráhala vydat šestiminutový singl, ale kopie unikla k diskžokejům — a zbytek je historie.
Mohlo by vás zajímat
Od Dylanova mikrofonu k Hendrixově kytaře
„Like a Rolling Stone“ se stala okamžitým hitem — druhé místo v americkém žebříčku, revoluce v rádiovém formátu, redefinice toho, co může být popová píseň. Ale její vliv nekončí u Dylana:
-
Jimi Hendrix ji hrál s takovou vášní, že jeho verze z Monterey Pop Festivalu je dodnes považována za jednu z nejlepších coverů vůbec.
-
The Rolling Stones ji zařadili do svého repertoáru, čímž Dylanovu ironii posunuli do rockové aristokracie.
-
David Bowie, Cher, Susheela Raman, Deep Schrott, Les Fradkin — každý z nich přetvořil píseň podle svého stylu.
Coverů existují desítky, možná stovky. Od jazzových aranžmá po reggae, od punku po orchestrální verze. Každý interpret si bere Dylanovu otázku „How does it feel?“ a odpovídá po svém.
Rukopis za dva miliony a Nobelova cena
V roce 2014 se Dylanův rukopis písně vydražil za více než 2 miliony dolarů. O rok později získal Nobelovu cenu za literaturu — i díky textům jako „Like a Rolling Stone“. Tím se kruh uzavřel: píseň, která začala jako výlev frustrace, se stala literárním artefaktem.
